Lípa svo­bo­dy v Jílo­viš­ti

Lípa repub­li­ky v Jílo­viš­ti byla vysa­ze­na v roce 1968. Dobo­vou foto­gra­fii posky­tl pan Ladi­slav Kade­řá­bek včet­ně násle­du­jí­cí­ho popi­su, kte­rý je v komen­tá­řích na Face­boo­ku Jílo­viš­tě:

Vzpo­mín­ka na výsad­bu L. Kade­řáb­ka:
“Sází — s rýčem v ruce pan Čám­ský, lípu drží pan Šícha — ale jest­li zahrad­ník (Mirek) nebo Bedřich, to si nepa­ma­tu­ju, pod­le podo­by asi spíš Bedřich. Ten pán v baloňá­ku v popře­dí s vlaj­ka­mi v ruce je pan řídí­cí Zamra­zil, za ním tako­vý kluk s kula­tou tvá­ří je Jir­ka Tyl a nao­pak na obráz­ku před panem řídí­cím o dvě oso­by, ten vyční­va­jí­cí blonďák je Karel Šilink (nedáv­no zemřel). Pří­mo pod ním nakrát­ko ostří­ha­na čer­no­vlás­ka s ofi­nou je Věra Svo­bo­do­vá. Napůl mezi Kájou Šilin­kem a prv­ní hol­čič­kou v kost­ko­va­ném kabá­tě je téměř urči­tě nejmlad­ší brá­cha Jir­ky Šíchy (dneš­ní­ho maji­te­le Moto­res­tu), mohl by to ale být i Jir­ka sám, oni si byli hroz­ně podob­ní, ale Jir­ka by musel být vět­ší. Mirek to nebu­de.
…ta malá hol­čič­ka v kost­ko­va­ném kabá­tu je moje máma Eva Arnolto­vá roz. Kade­řáb­ko­vá
Z těch dětí, kte­ré sto­jí ve sku­pi­ně u obrub­ní­ku je jas­ně k pozná­ní ješ­tě Láďa Vašek, Petr Šmíd,myslím že i Zde­něk Laufík,Lenka Hru­bá, Dana Zik­mun­do­vá.”

Dal­ší vzpo­mín­ka od p. Cvrč­ka:
“Teh­dy se snad z pohnu­tek národ­ní hrdos­ti a odpo­ru pro­ti oku­pa­ci ze srp­na téhož roku sáze­la k pade­sá­té­mu výro­čí zalo­že­ní Čes­ko­slo­ven­ska na návsi Lípa svo­bo­dy a my děti(já byl zrov­na ve dru­hé třídě)z trnov­ské ško­ly jsme měli pod vede­ním pana uči­te­le Zamra­zi­la reci­to­vat báseň „ Buď repub­li­ko zdrá­va!“. Vtip byl v tom, že báseň měla nad­pis:“ Buď repub­li­ko zdrá­va“ a dále to pokra­čo­va­lo zase stej­ně: „ Buď repub­li­ko zdrá­va a vzkvétej nám, ať stou­pá tvo­je slá­va až ke hvězdám“ a pak báseň pokra­čo­va­la dal­ší­mi ver­ši, kte­ré jsem – omlou­vám se – dáv­no zapo­mněl. Nacvi­čo­va­li jsme jí pil­ně, ale ten začá­tek se nám pořád ple­tl. Chtě­lo to pekel­né sou­stře­dě­ní, aby to člo­věk nepo­ka­zil a z nad­pi­su rov­nou nepře­šel do pove­de­ných národ­ních rýmo­va­ček.
No a přes­ně to se nám sta­lo: mís­to abychom dva­krát řek­li: „Buď repub­li­ko zdrá­va“ tak jsme to někte­ří řek­li jenom jed­nou a slav­nost­ní před­nes na záchra­nu pokři­ve­né a zmr­za­če­né repub­li­ky byl háji. Nastal cha­os a než jsme se srov­na­li, chví­li to trvalo.Pamatuji se jak se na mě pak pan uči­tel Zamra­zil mra­čil, pro­to­že jsem to hod­ně poka­zil, ač jsem měl být jed­ním z hlav­ních tahou­nů reci­ta­ce. Inu, to se stá­vá, nijak jsem to nepro­ží­val a ze zpět­né­ho pohle­du si mys­lím, že někte­ří účast­ní­ci teh­dej­ší výsad­by by mož­ná radě­ji poz­dě­ji na všech­no radě­ji zapomněli,nebo mís­to lípy – čes­ké­ho národ­ní­ho stro­mu- sáze­li radě­ji berj­o­z­ky a počest hrdin­né­ho sovět­ské­ho sva­zu – zášti­ty míru a soci­a­lis­mu na celém šírém svě­tě.
Z těch dětí, kte­ré sto­jí ve sku­pi­ně u obrub­ní­ku je jas­ně k pozná­ní ješ­tě Láďa Vašek, Petr Šmíd, mys­lím že i Zde­něk Laufík,Lenka Hru­bá, Dana Zik­mun­do­vá. Jis­tě by se pozna­li i dal­ší z roč­ní­ků 1962 — 1958.”